Banner-light
Technologické ztráty

 

Popis projektu

Technologické ztráty lze rozdělit do několika skupin – ztráty způsobené nepřesností nebo chybou v měření, ztráty způsobené odparem nebo ztráty způsobené změnou teploty.

 

Pro provoz čerpacích stanic jsou rozhodující právě ztráty působené změnou teplot. Důvodem totiž je, že v souladu s evropskou direktivou jsou pohonné hmoty vyskladňovány z daňového skladu při 15°C. Při této teplotě je měřen objem a z něj vybírána spotřební daň. A tento „virtuální“ objem (virtuální proto, že jen málokdy odpovídá skutečná teplota obchodovaných pohonných hmot této „referenční“ teplotě) je dále obchodován v řetězci distribuce až na čerpací stanici.

 

Teplota 15°C byla stanovena jednotně pro celou EU, aby se zamezilo případným únikům na dani, které by mohly nastat, pokud by na jednotném trhu existovalo několik referenčních teplot. Přitom teplota 15*C byla zvolena proto, že jde o průměrnou teplotu a předpokládá se, že jí bude za kalendářní rok dosaženo. Vysvětleno jinak = v zimě se prodává zboží chladnější (pokud je nakupováno při referenční teplotě, znamená to, že pumpa nakoupí více litrů a prodá méně), v létě se prodává zboží teplejší (tedy pumpa nakoupí při 15 stupních méně a prodá ve skutečnosti více). Po celý rok tak nakupuje při jednotné teplotě 15ti stupňů, přitom průměrná teplota prodávaného zboží za jeden rok by měla výt také 15°C.

 

Ale on a na většině pump není. Reálný roční průměr se pohybuje od 15 stupňů (některé výjimečně položené čerpací stanice dokonce tento průměr přesáhnou) níže. Je prokázáno, že u malých pump v chladných oblastech je dosahováno průměrné roční teploty až kolem 6°C.

 

Pohonné hmoty jsou na teplotní změny velmi citlivé, velmi orientačně platí, že nafta ztrácí na každý teplotní stupeň 0,084% objemu, benzín až 0,110%. To znamená, že při průměrné roční prodejní teplotě 10°C dosahuje ztráta už kolem 0,5%, tedy kolem 10 až 15 haléřů z litru!

 

Zatímco stanovení maximálních ztrát zboží se kterými se manipuluje v daňových skladech je stanoveno prováděcí vyhláškou 237/2005 Sb. k zákonu o spotřebních daních, teplotní ztráty si subjekt může uplatnit v nákladech podle zákona o dni z příjmů 586/1992 Sb. vnitřním předpisem.

 

V tomto projektu se snažíme monitorovat všechny informace a aktivity, které se týkají (nejen) teplotních ztrát.

 

Osoby

MPO (správce vyhlášky 237/2005 Sb. o technických ztrátách)

 

Data

 

06/2005 – v platnost vstupuje vyhláška o technologických úbytcích

 

 

Historie projektu

únor 2015 –  oslovená ministerstva k problematice „zneužití vyhlášky“ o technologických ztrátách:

Ministerstvo financí = podporuje postoj Generálního finančního ředitelství a nevidí důvod nectít rozsudek NSS

Ministerstvo průmyslu = konstatuje, že jde o ojedinělý problém (vyhláška byla „zneužita“ jednou, neexistuje žádný poznatek, že by se tak stalo opakovaně a tedy není důvod jej systémově řešit. Pokud by došlo k opakovanému zneužití, je ministerstvo připraveno problém řešit. Poukazuje přitom na svůj postoj při vypořádání připomínky SČS – použití vyhlášky k poměřování teplotních ztrát je z principu věci nesmyslné


konec roku 2014 – dochází ke změně vedení Generálního finančního ředitelství. Pověřená pracovnice oznamuje SČS, že nebude zpracovávat žádnou metodiku, která by byla v rozporu s nálezem Nejvyššího správního soudu


říjen 2014  – SČS se dohodlo s vedením Generálního finančního ředitelství, že bude vydána metodika, která upozorní, že vyhlášku nelze používat pro porovnání teplotních ztrát uplatňovaných daňovými subjekty, protože ty nejsou v hodnotách stanovených vyhláškou vůbec zohledňovány.


září 2014 – SČS využívá novelizace vyhlášky 237/2005 a požaduje, aby bylo do její preambule včleněno, že vyhláška neřeší teplotní ztráty.

Tento krok je MPO, které je „správcem“ vyhlášky, odmítnut. Postoj MPO lze zjednodušit takto = proč by se vyhláška měla špinit něčím, co se rozumí samo sebou z podstaty věci. Nebo ještě zjednodušeněji = k návodu pro osobní automobil se také nepíše, že je s ním zakázáno létat v nízkých výškách.


29.02.2012 – Nejvyšší správní soud České republiky vynáší pod číslem 7 Afs 13/2012-31 rozsudek, kterým potvrzuje, že vyhlášku 237/2005 o technologických ztrátách lze použít i jako měřítko pro posouzení teplotních ztrát uplatněných subjektem v daňovém řízení.

Jde o naprosté nepochopení smyslu vyhlášky a fyzikální reality soudem. Soud tak posvětil, že „zneužití“ vyhlášky finančním úřadem k úplně jinému účelu, než ke kterému je stanovena, je legální.


06/2005 – jako prováděcí vyhláška k zákonu o spotřebních daních vstupuje v platnost vyhláška 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů.

Tato vyhláška je (tak jak ji k tomu zmocňuje zákon o spotřebních daních) určena ke stanovení ztrát při manipulaci se zbožím do doby, než je z něj vypočtena a odvedena spotřební daň, tedy v době, kdy je veškerá evidence vedena výhradně při 15°C.

Vyhláška tak nijak nezohledňuje možné teplotní ztráty.

Teplotní ztráty si může čerpací stanice odepisovat do nákladů na základě zákona o dani z příjmů 586/1992 Sb. (§ 24 a 25/2) vnitrofiremním předpisem.


2003 – v platnost vstupuje Direktiva 2003/96/ES (Energy Taxation Directive), kterou se potvrzuje již dříve užívaných 15°C jako referenční teplota pro stanovení objemu v okamžiku uvolnění zboží do volného daňového oběhu. Finsko sice následně protestuje a dokládá, že průměrná teplota prodeje na finských čerpacích stanicích je 8°C, ale jeho námitka je odmítnuta.

Požadavek na referenční teplotu se promítá i do nového českého zákona o spotřebních daních 353/2003.

 

 

 

 

Výběr souvisejících aktualit z webu SČS a z médií

scs_icon ikonka označující zprávy vydané SČS

mikrofon ikonka označující odkazy na zajímavé zprávy z médií

Posts not found

Dokumenty související s projektem

Posts not found

Kalendář událostí

Posts not found